Zpět na seznam příběhů                      webmaster: zivotjevic@email.cz

 
13) Nejdřív mi rozbili lebku a pak mě zapálili…

Narodil jsem se v městečku Eckernförde, vyrůstal jsem v severoněmeckém městě Kiel – v nevěřící rodině jako druhé dítě. Už ve svých mladých letech jsem byl hodně na ulici. Oba moji rodiče byli stále velice zaměstnaní. Ve svých 13 letech jsem měl poprvé zkušenost s hašišem. To nebyla zas tak dobrá věc. Vyvažoval jsem to sportem. V roce 1987 jsem musel na vojnu a tam to na mě znovu všechno spadlo: alkohol, opět drogy – prostě celý program. Po vojně v roce 1989 jsem v Kielu poznal jiné lidi, se kterými šlo tentokrát o heroin a kokain. Hodně rychle jsem se dostal do těžké závislosti. Společník mého bratra, což byl můj kolega v práci, který byl znovuzrozený křesťan, mi vyprávěl, že mne Ježíš může osvobodit od drog. Smál jsem se tomu a říkal jsem, jak mě chce nějaký Ježíš osvobodit z mé závislosti, když v žádného Boha nevěřím.

Má závislost byla čím dál tím horší; už jsem nemohl ani pracovat a hrozil mi finanční bankrot. Kvůli tomu jsem se dopustil mnoha trestných činů. Po určité době mě můj bratr Olaf vzal do shromáždění („Sbor Boží“) v Kielu. Tam se za mne modlili. Musím zmínit, že jsem v té době byl plně v absťáku v odvykací kúře, již tři roky jsem byl závislý na heroinu. Ale Pán mne osvobodil od tlaku těžké drogové závislosti. Vůbec jsem tomu nemohl uvěřit, ale byla to pravda – byl jsem osvobozen. V roce 1990 jsem předal svůj život Ježíši. Začátek byl dobrý, ale jen do té doby, než jsem poznal člověka jménem Haucke. Dle svého vlastního tvrzení byl také křesťan; přesto jsme však začali opět brát drogy. Hráli jsme si s Bohem, což mělo své následky. Tak to šlo osm let. Oba jsme obdrželi proroctví, že jestli si nepřestaneme s Bohem hrát, tak nás odtud odvolá (tedy zemřeme). Neposlechli jsme a pokračovali jsme v našem nezodpovědném životě. Haucke v roce 1998 zemřelza obzvlášť drsných okolností.

Já jsem se potom přestěhoval do města Wismar a svůj život jsem tam vedl dále bez Boha, neposlouchal jsem ho. V roce 2000 na mně byli poštváni 2 lidé, jejichž „úkolem“ bylo mě zabít. Rozbíjeli mi ranami lebku a pokusili se mne zapálit; ale ačkoliv jsem žil tak moc hříšným životem, držel nade mnou Ježíš svou dlaň a já jsem zázrakem přežil. Protože jsem měl naprosto rozmlácené a zlámané obličejové kosti, ležel jsem 5 týdnů v nemocnici ve městě Rostock. To, že jsem ještě na živu, je Pánův zázrak. Před převozem do nemocnice jsem ležel ve svém bytě dva dny v bezvědomí. Operace mého obličeje trvala 7 hodin. Díky Bohu probíhalouzdravení velice rychle. 

Následně po pobytu v nemocnici mi můj bratr v srpnu 2000 obstaral místo v Ittlingen v jižním Německu, kde jsem se stal jedním ze společných uživatelů bytu; všichni tam byli křesťané. Zde jsem znovu předal svůj život Bohu. V této době se za mě hodně modlili. Došlo k soudu s těmi lidmi, kteří mě chtěli zabít. Bůh mi dal vůli a sílu k odpuštění. Když jsem v soudní síni dostal poslední slovo, řekl jsem jednomu  achateli: „Odpouštím ti proto, abys poznal Ježíše Krista!“ Můj advokát si myslel, že jsem ožralý, ale to jednal Bůh. Od roku 2003 jsem šťastně ženatý se svou ženou Annerose a vydal jsem se cestou zodpovědného života s Ježíšem. Od té doby jsem se přiučil mnoho věcí z Bible o Bohu a světě, což posílilo moji víru.

P. S. Jsem Bohu nesmírně vděčen, že mohu cítit a zažívat jeho milost a odpuštění a že mne a mou ženu používá k tomu, aby pomohl druhým.

Stefan Lose.

Pokračování ZDE