Zpět na seznam příběhů                      webmaster: zivotjevic@email.cz

 
14) Máš svobodu Božího dítěte?

Nepochopitelné: rozbili mu lebku a podpálili ho! Bylo by nanejvýš pochopitelné, kdyby k nim Stefan cítil nenávist – a on je nejdřív skutečně nenáviděl. Ale to je právě milost a síla Boží, která dokáže prolomit každý začarovaný kruh, když se člověk cele vydá Boží všemohoucnosti. To potom působí síla Boží! Co to má společného se sílou ničit druhé lidi? To umí každé dítě! Pravá Boží síla je ta, která dokáže odpouštět. Síla, která dovede prolomit začarovaný kruh nenávisti; síla, která by změnila celý svět. Kdyby svět vzdal Bohu čest a chválu, potomby vše vypadalo jinak, protože Ježíš nám tuto sílu zaslíbil:

„Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky…“ (Skutky Apoštolů 1, 8)

Na tom se pozná, zda je někdo k Bohu upřímný nebo ne. Mnozí chtějí důkazy o Bohu, ale Bůh jim dává svědky, kteří dosvědčují svým životem, že Ježíš žije! Jedno je ale jisté: Kdo nechce druhým odpustit, ten zabraňuje Bohu, aby odpustil
jemu.

„Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš nebeský Otec vám neodpustí vaše přestoupení.“ (Matouš6, 14-15).

Jde o příliš mnoho, než aby to Bůh na tomto místě vzdal. Jde o věčný život nebo o věčné zatracení! Kdo tomu rozumí, ten bude důsledně jednat. Kdo to myslí s Bohem opravdu vážně, ten bude ze svého začarovaného kruhu vysvobozen. Ježíš řekl:

„Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodní.“
(Jan 8, 36)

Máš tuto svobodu Božího dítěte? To není žádná falešná svoboda! Jsem už X let na cestách mezi motorkáři po celé Evropě a mezi nimi se často o „svobodě“ mluví, jenže pravý opak je pravdou. Mnozí chápou pojem svobody až tak dalece zkresleně, že si ospravedlní všechno, co je spojené s drogami a ostatním odpadem, který mohou získat, a dnes jsou uvěznění ve svých závislostech. To není žádná svoboda! Mnozí si mysleli, že svoboda je porušovat všechny zákony a přitom být nedotknutelný. Dnes sedí ve vězení. Je tohle svoboda? Mnozí si mysleli, že budou ještě „svobodnější“, když se stanou členy nejsilnějších motorkářských klubů. Tam pak ale musí dodržovat tolik pravidel, že by je to ani ve snu nenapadlo. Najednou se sami stávají lidmi, kterými nikdy nechtěli být. Co má tohle společného se svobodou? To je čistá a naprostásvázanost v začarovaném kruhu seberealizace.

Jako lidé máme jen dvě možnosti: buď představujeme duchovní Boží bytost v nás nebo satan představuje svou bezbožnou bytost skrze nás. Jako kdyby Bohu mělo stačit, že věříme tomu, že existuje… Ne! Boží vůlí je, abychom byli stále víc podobní Kristu a aby se Kristus skrze věřící mohl z Ducha přes duši a tělo představovat tomuto světu ve své bytosti, slovu a skutcích. Satan si naproti tomu přeje, aby lidé realizovali sebe. Následující srovnání nám to lépe ozřejmí:

Chci brát Boha za slovo.
Moje já tíhne k relativizujícím vlastním interpretacím Božího slova.
Chci svůj život řídit podle Božích spravedlivých měřítek a jeho nařízení.Moje já je sebespravedlivé a samo pro sebe rozhoduje o tom, co je dobré nebo špatné.
Svá provinění chci ihned uvidět, přiznat a napravit.Moje já naproti tomu tíhne k sebeobhajování a k sebeospravedlňování
Chci vyhovět nároku Boží svatosti a nechat sám sebe skrz naskrz posvěcovat až k dokonalosti.Moje já je spokojené samo se sebou a chce zůstat takové, jaké je.
Chci nesobecky sloužit Bohu i lidem.Moje já to skrze sobectví znemožňuje.
Chci milovat Boha i své bližní jako sám sebe.Moje já touží pouze po sobecké sebelásce.
Chci žít v Božím pokoji, který převyšuje každé lidské pomyšlení.Moje já si přeje sebeuspokojení.
Chci Boha vyvyšovat a chválit.Moje já chce chválit a vyvyšovat sebe sama.
Celým svým životem chci představovat Krista.Moje já chce prezentovat sama sebe.
Chci najít svou identitu v Bohu a v Kristu.Moje já hledá jen sebe.
Chci rozpoznávat svou stabilní a reálnou hodnotu jako draze vykoupenou Boží podobu.Moje já ničí život i službu problémy se sebehodnocením, které se projevují pocity méněcennosti, domýšlivostí nebo velikášstvím.
Chci žít se zdravým vědomím Boha abych z něho čerpal svatost k životu a schopnost ke službě.Mé já si je vědomé pouze sebe sama a omezuje ne jen na mne samotného.
Chci svůj život a službu utvářet na základě důvěry v Boha a tím dávat do hry Jeho schopnosti a dary.Moje já umí, myslí a jedná jen na základě důvěry v sebe sama, a omezuje mě jen na moje možnosti, schopnosti a nedostatečnosti. 
Přijde-li na to, chci pro Boha trpět.Moje já ničí můj život a službu skrze sebelítost.
Chci ve všem s vděčností rozpoznávat Boží milost.Moje já přijímá vše bez vděčnosti jako samozřejmost.
Chci žít duchapřítomně v zapírání sama sebe.Moje já považuje život ve víře a posvěcení za zbytečnost.
Chci se svobodně a z vlastního přesvědčení odevzdat pod Boží vládu.Moje já chce zůstat svým vlastním pánem.
Chci plně uchopit spásu a prožívat spasení, uzdravení a posvěcení.Moje já spěje pomalu ale jistě k sebezničení.
Nový život z Krista chci žít věčně.Moje já chce mou sebevraždu.

Podrobně se o tomto tématu rozepisuji v knize „Ztělesňovat Krista – uskutečňovat Boží vůli“. Vidíme zcela jasně, že seberealizace je proti Kristu, tedy antikristovská. V tomto případě můžeme pod křesťanským nátěrem dělat, co chceme a nic to nepřinese. Ježíš řekl:

„Ne každý, kdo mi říká „Pane, Pane“, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: „Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?“ A tehdy já prohlásím: „Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti!“ (Mat. 7, 21-23)

Ježíš nás nevykoupil proto, abychom pokračovali ve starém životě tak jako doposud, ale abychom prožívali s Bohem nádherný a svatý život tak jako On! Ježíš řekl:

„…neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale
abych činil vůli toho, který mě poslal;“ (Jan 6, 38)

Stejně tak může opravdový křesťan říci: „Neobrátil jsem se k Bohu proto, abych nadále žil svůj soběstředný a svévolný život, ale abych činil vůli toho, který mě stvořil a vykoupil!“ 
Život křesťana není osamělý běh! Nebylo to tak ani pro Ježíše. Ježíš byl pokoušen ve všem tak jako my (Žid. 4, 15), ale nedopustil se hříchu. Několik hodin před Jeho zatčením a bičováním byl Ježíš obzvlášť těžce pokoušen. Když pomýšlel na to, co ho čeká na kříži, hrozil se toho. Ale On se usilovně na svých kolenou modlil a ještě víc upevnil svůj postoj: „Ne má, ale tvá vůle se staň“.

Musíme se jako křesťané naučit žít celým svým životem v harmonii s Boží vůlí a tím zůstat v odporu vůči pokušením. Kdo si to nepřeje, ten toho může kolem Boží lásky nakecat kolik chce, ale stejně není křesťan. Křesťan se pozná podle následujícího postoje: „Vím, že tím nejlepším pro můj život je to, abych zapíral sám sebe a žil v harmonii s Boží vůlí“. Kdo si to upřímně přeje, ten nejprve pozná svou vlastní neschopnost v Boží vůli setrvávat a žít, a teprve poté se naučí, co to ve skutečnosti znamená modlit se, věřit, bojovat – a vítězit! Není žádný důvod to vzdát. I kdybychom měli padnout, tak nám Boží slovo říká:

„Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.“ (1 list Janův 1, 9)

Ježíš nám zůstává věrný! Bůh chce při posvěcování lidi uvádět do veškeré pravdy (Jan 16, 13). Satan nás naproti tomu chce svádět. Božím cílem je, aby na nás byla vidět Boží svatá osobnost tak, jako na Kristu (Žid. 1, 3). Cestou k tomu je zapření sebe sama. Ježíš řekl: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijdeo život pro mne, zachrání jej.“ (Luk. 9, 23,24).

Zapírání sebe sama je účinná víra, protože v každém okamžiku se objevuje otázka: „Čemu teď vlastně věřím?“ Víra a jednání v pravdě vede zároveň k zapírání sebe sama. Má-li někdo např. uvěřit, potom se to může stát jen tehdy, jestliže dotyčný popře své vlastní představy o Bohu a k tomu i svou samospravedlnost a sebeobhajobu... Zapírání sebe sama je víra v akci, která má za cíl, aby se Kristus v Duchu mohl v nás a skrze nás projevovat. Tím se začne projevovat i ovoce Ducha (Gal. 5,22). To se může dít jedině skrze zapírání sebe sama, bez kterého nemůže být žádný člověk opravdovým učedníkem Pána Ježíše Krista.

Pokračování ZDE