Zpět na seznam příběhů                      webmaster: zivotjevic@email.cz

 
25) Požehnané společenství

Hřích ničí život a všechny vztahy! Proto nás Bůh chce od každého hříchu osvobodit! Boží vůlí je, aby všechny vztahy našeho života byly v pořádku! Ten, kdo následuje Ježíše, bude opět schopen budovat a udržovat vztahy! To je to, co prožil Sam. Bůh dal jeho rodinu opět dohromady. Jestliže jsi dával dobrý pozor, tak ti neuniklo, že všichni o kterých je řeč, nežijí svůj život s Ježíšem sami, ale mají společenství s ostatními věřícími, protože Bůh sám buduje své společenství, svůj lid! Boží lid se skládá z lidí všech národů, kultur, sociálních skupin, věkových kategorií… a tito lidé se setkávají v místních společenstvích, aby Bohu děkovali, aby se o něm učili a aby si navzájem pomáhali. Je to místo, kde jsou lidé přijímáni takoví, jací jsou, prožívají milosrdenství, milost a jsou vedeni tak, aby vše bylo stále lepší.

To je Boží láska, která se uskutečňuje v nás a skrze nás, jestliže se Bohu odevzdáme. Tato láska nás vede k tomu, abychom milovali druhé lidi i přesto, že jsou nám možná z lidského pohledu dokonce nesympatičtí anebo bychom s nimi jinak nechtěli mít nic společného, protože pocházejí z jiné společenské vrstvy nebo sociální skupiny. V této lásce se nejedná v prvé řadě o dobrý pocit, ale láska je svobodným rozhodnutím na základě vlastního přesvědčení: Přijmout druhého člověka proto, abych mu mohl pomáhat – to musím chtít! Pravé společenství Božího lidu má tuto lásku k Bohu a ke svým bližním. Ovšemže jsem se setkal se spoustou tradičních církevních spolků, ve kterých byli lidé povrchně posuzováni a kvůli svému zevnějšku s nimi nechtěl mít nikdo nic společného. Nenechte se jimi odradit, protože oni žijí ve velkém náboženském oklamání a klamou a zklamávají sebe i druhé. Jako kdyby Boha zajímala jejich nedělní kravata! Hledejte pravé společenství našeho Boha, ve kterém je Bůh i bližní skutečně milován, protože v takovém společenství skutečně přebývá Bůh.

Jedna žena mi jednou řekla něco ohromujícího: „Nejsem obrácená a také nevím, co to vlastně znamená, ale vím, že váš Bůh žije.“ Byl jsem zvědavý, co tím myslí. Řekla: „Když přijdu do vašeho shromáždění, tak vidím motorkáře, technaře, hip-hopery, normální lidi, staré, mladé, Rusy, Němce... a nedokážu najít nic, co byste měli společného, nebo co by vás spojovalo. A to, co nedokážu pochopit ani uchopit ani vidět, ale co vás přesto spojuje, to musí být Bůh.“ A tak to také je! Takový sbor je ten největší světový zázrak. Každá scéna (subkultura – pozn. překladatele) má něco, co mají všichni její příslušníci společné. Motorka, oblečení nebo sport, hudební směr atd. V křesťanském společenství je tím společným Bůh. Společenství křesťanů je přímé vyslyšení Ježíšovy modlitby!

„Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.“
(Jan 17, 20-21).

V živém společenství se může Bůh projevovat, a sice tak, že lidé nalézají víru, spásu dokáží uchopit pevněji a zažívají celkovou obnovu života! Největší div světa je živé společenství živého Boha! Největším zázrakem na světě je společenství živého Boha! A tam patříš, pokud jsi Boží dítě. To nejdůležitější v takovém společenství je vedle správného zvěstování Božího slova atmosféra milosti a odpuštění, ve které je možné společně růst v posvěcení.

V opravdovém společenství je konečně možné mluvit upřímně a být pravdivý, je tam možné mluvit a vyjasnit ty věci, které bylo nutné vždy utajovat. Samozřejmě musí taková důvěra nejprve růst a také se při tom stává, že dojde tu a tam ke zklamání, jelikož lidé se dostávají na hranice svých možností a něčemu z toho, co prožíváš, nerozumí – ale Bůh ti rozumí – a to fantastické je, že si vždy znovu můžeme odpustit a znovu se přijmout, protože nám odpustil Bůh, a také nás přijal. Kdo poznal sám sebe před Bohem, ten bude k druhým milosrdný!

Cesta do společenství: Křest ze svobodného přesvědčení!

Boží vůle je, abychom se nechali pokřtít ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, chceme – li přijmout odpuštění vin a dar Ducha Svatého. Ježíš k tomu říká:

„Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen;kdo však neuvěří, budeodsouzen.“ (Marek 16, 16)

Křtem jasně dáváme najevo Bohu, shromáždění věřících, satanu a celému bezbožnému světu, na čí straně stojíme a kterou cestou teď půjdeme. Možná patříš k těm, kteří byli jako miminko „navlhčeni“ v nějaké církevní budově. Za to nemůžeš, ale je důležité, abys věděl, že takto praktikovaný rituál nemá s pravým, Bohem chtěným křtem, nic společného. Je možné, že jsi potom o nějaký čas později složil v nějaké církevní budově předstírané vyznání víry, abys za to získal slíbené dárky. Měl bys vědět, že to už je Boha znevažující hřích, který bys měl uznat a vyznat a to nejlépe tím způsobem, že se necháš doopravdy pokřtít – a sice dobrovolně, ze svobodného přesvědčení. Teologie a praxe křtu dětí, biřmování a konfirmace jsou nebiblické a s Boží vůlí nemají nic společného. Bůh si přeje, abychom udělali dobrovolné rozhodnutí z přesvědčení pro Něj a Jeho království – a to za tebe nemůže udělat nikdo jiný tím, že tě jako miminko namočí. 

Je mi líto, že to musím říct tak jasně, ale to, že jsme skrze „svátost křtu“ spaseni, znovuzrozeni anebo že obdržíme věčný život, je falešné učení církve! V Bibli není o takových „svátostech“ ani slovo – ale stojí tam pravý opak! Kdo si uvědomuje, že se nalézá v začarovaném kruhu a je vinen před Bohem i před lidmi, ten by se měl před druhými jako hříšník vyřadit ze hry tohoto světa a sice křtem ve vodě. Tím dává před Bohem, satanem, světem a společenstvím Božího lidu najevo, že potřebuje očištění, které může dát jen Bůh a sice odpuštění hříchů skrze Ježíše Krista. Je zřejmé, že mě voda křtu nemůže vnitřně očistit. Proto Bůh mluví o „novém narození“, tedy o takzvaném křtu Duchem Svatým. Posledníprorok Jan Křtitel o tom řekl:

„Já jsem vás křtil vodou, on (Ježíš) vás bude křtít Duchem svatým.“ (Marek 1, 8)

Ježíš: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.“ (Jan 3, 5)

„Křest vodou“ znamená: smíš a měl by ses dobrovolně a z přesvědčení poslušně nechat pokřtít, s potřebou a vírou, že ti Bůh v Ježíši Kristu odpouští.

„Křest Duchem“ znamená, že ti Bůh odpouští tvoje hříchy, osobně v tobě přebývá v Duchu svatém, a očišťuje tě. Špatné svědomí je očištěno, nyní je bělejší než sníh, protože vina je odpuštěna. To je okamžik „znovuzrození“, nového začátkutvého života – pokud se doopravdy obrátíš.

„Obrácení“ je to, co musíš udělat ty, „křest Duchem“ je to, co Bůh koná v okamžiku tvého opravdového obrácení, a „znovuzrození“ je to, co se děje během tvého obrácení. Smíš začít znovu od začátku. Skrze tělesné narození vstupujeme do vztahu se svými rodiči, skrze znovuzrození začínáme nový život s Bohem, naším Otcem.

Určitě najdeš ve svém okolí sbor, který je věrný Bibli, ve kterém tě rádi pokřtí, přijmou a pomohou na další cestě. Společenství je tak důležité, protože je to Boží lid i když mnohdy připomíná spíše nemocnici než společenství svatých! Ale já budu raději Ježíšovým pacientem než doktorem teologie!

Všichni jsme dříve měli za to, že není nic nudnějšího a ubožejšího než bohoslužby a modlitební shromáždění!

V současnosti to vypadá úplně jinak! Bůh vyslýchá modlitby – je to úžasné být přítomen na místě, kde se lidé modlí doopravdy! Na bohoslužbě živého sboru se mimo jiné učíme spoustu věcí, které jsou velice důležité pro náš život! O tom, jak to prožil Jürgen, bude teď on sám vyprávět.

Pokračování ZDE