Zpět na seznam příběhů                      webmaster: zivotjevic@email.cz

 
5) Život kriminálního rockera

S rockery jsem se poprvé setkal, když mi bylo kolem sedmi let. Ihned jsem se pro ně nadchnul. Tento způsob vyjádření moci, volnosti a dobrodružství se vpálil do mého srdce. Existence ďábla byla pro mě již od dětství realitou a sám jsem měl mnohé okultní zkušenosti. Líbilo se mi být zlý. Cítil jsem v sobě silnou agresivitu, která mě často přiváděla do rvaček a kvůli těžkému ublížení na zdraví jsem se dostal i do vězení. Po svém propuštění jsem se v jednom baru seznámil s Martinem. Hned jsem si všimnul, jak tenhle svalovec stojí ledabyle opřený o výčepní pult. Rychle jsme se dali do řeči.

Z toho vzniklo neobyčejné přátelství, které trvá až do dnešního dne. Nějaký čas už v Kielu nebyli žádní rockeři a tak jsme se s Martinem rozhodli tento stav nouze ukončit. Shromáždili jsme kolem sebe řadu tvrdých mužů, kteří měli jednu společnou věc: všichni chtěli hrát v první lize. Pro Martina, mě a několik dalších se nicméně měly věci vyvinout tak, jak by nás to ani ve snu nenapadlo. Jednou v noci jsem se vracel úplně opilý Alex z diskotéky někde v Kielu. Na parkovišti stála skupina mladých lidí, kteří měli kytary a zpívali něco nábožného. Nevěnoval jsem tomu rozjásanému snažení žádnou pozornost, protože bylo chladno a já chtěl domů. Najednou se od skupinky oddělil mladý muž, přišel ke mně, vzal mne pevně za ruku a zeptal se mě, zda jsou mi odpuštěny hříchy. Pocítil jsem nezkrotnou chuť mu jednu vrazit, protože na něco tak drzého jsem v této pozdní hodině nebyl připraven. Už jsem se napřahoval k ráně, ale najednou mi bylo jasné, že tento člověk musí být bratr mého kámoše Haukeho – slyšel jsem nějaké povídačky, že tenhle bývalý rváč, kterého znalo celéměsto, teď žije s Ježíšem!

Pozval jsem ho k sobě domů, ale předem jsem ho varoval, aby mně nezačal nervovat s tím jeho kostelem. Byl jsem šťastný, spokojený, a chtěl jsem jen vědět, co se s ním stalo a proč se začal chovat tak divně. O pár dní později ke mně přišel a vyprávěl mi, že Bůh totálně změnil jeho život. Za jeho prostými a jednoduchými slovy jsem cítil neuvěřitelně mocnou sílu, pro kterou jsem však neměl žádné vysvětlení. Ani jsem neměl nic proti tomu, že se Henning vždy znovu pozval na příště. Chtěl jsem přijít na to, co tím člověkem doopravdy hýbe. Vyprávěl mi o nadpřirozených znameních a zázracích, čemuž jsem nejprve nemohl uvěřit. Ale mluvil také o tom, že Ježíše Krista je možné skutečně zažít. Něco takového jsem přes tím nikdy neslyšel.

Naše setkávání pokračovala dál a najednou už tomu byl
rok, co jsem se jednou měsíčně scházel s křesťanem Henningem. Ale ani zdaleka jsem neuvažoval o tom, že by se můj život měl nějakým způsobem změnit Jiné to bylo v okamžiku, když mi můj nejlepší přítel Martin vyprávěl, že také on reálně zažil Ježíše Krista. Byli jsme jako bratři, proto jsem to, co říkal, nemohl jednoduše odsunout stranou, musel jsem se tím zabývat. Jenže já jsem svůj život, který se mi dost za mlouval, nechtěl měnit za jiný život, který jsem neznal. A tak jsem se dva týdny umrtvoval a ohlušoval drogami a alkoholem, vyhýbal jsem se všem lidem, kteří měli co do činění s vírou. Nicméně vnitřně jsem byl totálně rozerván: musel jsem vědět, jak vypadá pravda.

Tak jsem se vydal za Henningem, abych pravdu našel.
Byl překvapen, že mne vidí. Já ho hned varoval: „Jestli nezažiji Ježíše Krista stejně reálně jako ty, budu rozdávat rány!“ Když jsem vstoupil do jeho bytu, okamžitě jsem ucítil nevysvětlitelný pokoj, který jsem ještě nikdy předtím necítil. Posadili jsme se na pohovku a začali se modlit. Já jsem řekl jednoduchými slovy: „Bože, jestli existuješ, prosím dovol mi Tě poznat.“ Najednou se mi před vnitřním zrakem bleskovou rychlostí odehrál můj dosavadní život. Nicméně jen ty špatné věci, ze kterých jsem už většinu zapomněl, a o kterých jsem netušil, kde se najednou vzaly.

S každým dalším obrazem jsem tělesně cítil, jak na mne padá špína. Byl jsem člověk bez skrupulí, který byl schopen bez mrknutí oka rozpárat člověka nožem. Ale v tomto momentě mi bylo jasné, a nebylo to žádné namlouvání si něčeho, že Bůh je reálný. Věděl jsem, že kdybych zemřel, budu na věky ztracen. Ve svém zoufalství jsem nyní volal, aby mi Bůh odpustil. Viděl jsem, jak se strop obýváku rozevřel, a tělesně jsem cítil, jak na mně někdo vylil velkou vanu vody, která ze mne smyla všechnu tu špínu. Věděl jsem, že mi Bůh odpustil. Byl to úžasný pocit.

Dnes je to už přes dvacet let zpátky a nikdy jsem tohoto kroku nelitoval. Klaus Meine, zpěvák skupiny Scorpions, jednou v interview řekl: „Rock´n´Roll je poslední dobrodružství naší doby.“ Myslím si, že poslední dobrodružství naší doby je poznat toho, který stvořil nebesa i zemi. Mé srdce stále patří outsiderům společnosti, protože Bůh říká, že vyvolil to, co je ve světě bezcenné. Chci něco urvat pro Ježíše a přidat k tomu svůj malý kousek, aby co nejvíce lidí poznalo svobodu,kterou mi daroval Ježíš.

S pozdravem Alex.

Alex to myslel vážně, hledal Boha celým srdcem a Bůh se mu dal nalézt. Odpustil mu jeho hřích, přijal ho za své dítě a on od té doby žije nový život. Mnozí si myslí, že je to příliš pěkné, než aby to mohla být pravda, totiž, že jim Bůh opravdu chce odpustit. Říkají: „Kdybys jen věděl, co já mám všechno na svědomí...“ Jistě (!), tvá vina tě odděluje od Boha. To je věc, kterou je třeba vzít vážně. Ale Bůh přišel z lásky v Ježíši Kristu na tento svět a zemřel zástupně za tvou vinu. Ježíš Kristus za tvou vinu zaplatil. Krev Ježíše může očistit i toho nejhoršího hříšníka.

Pokračování ZDE